Význam vitaminu C stoupá, a to nejen v důsledku pandemie

 

V souvislosti s koronavirovou pandemií se v médiích i na sociálních sítích objevují různé návody, jak posílit obranyschopnost organismu. Kromě jiného se často doporučuje pravidelné užívání vitaminů, zejména vitaminu C. Jak moc je takový postup racionální? Jaké jsou fyziologické koncentrace vitaminu C v plazmě a v jednotlivých tkáních? A kteří pacienti patří do skupiny se zvýšenou potřebou vitaminu C a profitovali by z jeho suplementace?

Připomeňme, že vitamin C (kyselina askorbová, askorbát) je látka vitálně potřebná pro lidský organismus. Hraje zásadní roli v řadě oblastí. Funguje jako hlavní redoxní pufr a působí v organismu jako kofaktor pro enzymy zapojené do biosyntézy hormonů a regenerace dalších antioxidantů, reguluje dělení a růst buněk a podílí se na přenosu signálu. Hraje významnou roli například při syntéze kolagenu, karnitinu, dopaminu, steroidních hormonů v nadledvinách a některých neurotransmiterů. Spoluúčastní se přeměny cholesterolu na žlučové kyseliny či hydroxylace kortizolu. Vitamin C je také kofaktorem detoxikačních eliminačních reakcí v játrech v rámci systému CYP450 a podílí se i na metabolismu železa, mědi, kyseliny listové a některých aminokyselin. Rovněž chrání organismus před zátěží těžkými kovy.

Antioxidační působení

Jednou z významných rolí vitaminu C je jeho antioxidační působení, kterým chrání tkáně před oxidačním stresem a vytváří podmínky pro fyziologickou funkci buněk a orgánů. Při oxidativním stresu působí askorbát jako účinný scavenger (zametač) reaktivních forem kyslíku, které se významně podílejí na patogenezi různých chorob, zejména aterosklerózy, a na ischemicko-perfuzním poškození tkání. Kyselina askorbová navíc způsobuje snížení adheze leukocytů a trombocytů na cévní endotel, inhibuje peroxidaci lipidů a regeneruje další antioxidanty, jako například vitamin E (tokoferol), čímž oddaluje rozvoj aterosklerózy a snižuje riziko rozvoje ICHS. Vzhledem k tomu, že oxidativní stres hraje významnou roli v rozvoji zánětlivých procesů, působí askorbát také protizánětlivě.

V souvislosti s antioxidačním účinkem vitaminu C stojí za připomenutí, že každá lidská buňka je denně napadena až 10 000 volnými radikály. Pokud není dostatečně chráněna a její reparační schopnost je nedostatečná, může dojít až k její nádorové přeměně. Kromě nádorových onemocnění a aterosklerózy se volné radikály podílejí i na rozvoji diabetu nebo revmatických a degenerativních onemocnění. Proto je pro lidský organismus životně důležitá vyváženost mezi tvorbou volných radikálů a jejich degradací. Není bez zajímavosti, že vyšší koncentrace vitaminu C byly naměřeny například v krevní plazmě dlouhověkých lidí.

Vliv na imunitní systém

Vitamin C pozitivně ovlivňuje také imunitní systém. Význam dostatečného zásobení organismu vitaminu C pro fungování imunity je dlouhodobě empiricky známý. Lidé s nedostatečným příjmem tohoto vitaminu jsou nejen náchylní k častým infekcím, ale i průběh infekčních onemocnění je u nich závažnější, navíc mají zvýšené riziko rozvoje různých chronických chorob.

Pro antibakteriální imunitu má základní význam bariérová funkce, především sliznic, která je závislá na vitaminu C. Dostatečná hladina vitaminu C dále podmiňuje adekvátní funkci všech druhů leukocytů (včetně jejich migrace, schopnosti fagocytózy patogenů i apoptózy vyčerpaných buněk). Hladina askorbátu v těchto buňkách je za normálních okolností až stonásobně vyšší než v plazmě. I funkce všech dalších složek antimikrobiální imunity závisí na dostatečné hladině vitaminu C.

Také protivirová imunita, která je v době současné pandemie často zmiňována, je plně závislá na dostatečné koncentraci vitaminu C. Důležitou roli zde hraje opět bariérová funkce. Základním prostředkem vrozené protivirové imunity je interferon (IFN I. typu), který po průniku virů vytváří většina buněk. Důležitou složkou nespecifické protivirové imunity jsou NK buňky. Významně se uplatňuje fagocytóza virů, které se účastní především makrofágy. Účinným protivirovým nástrojem získané imunity jsou protilátky produkované B-lymfocyty. Pokud jde o buněčnou specifickou imunitu, nejvýznamnější jsou cytotoxické (CD8+) T-lymfocyty. Pro všechny uvedené složky protivirové imunity je třeba dostatečný přísun vitaminu C (Carr AC, Maggini S. Nutrients 2017;9:1211).

Následky deficitu vitaminu C v organismu

V souvislosti s významným vlivem vitaminu C na imunitní systém vede jeho deficit ke zvýšené náchylnosti k infekčním onemocněním, která dále zvýšenou spotřebou tento deficit prohlubují. Suplementace vitaminu C vede u pacientů s respiračními infekcemi k odstranění tohoto deficitu a zlepšení klinického obrazu (Hunt C et al., Int J Vitam Nutr Res 1994;64:212–219). Deficit vitaminu C, který často předchází vzniku infekčních nemocí, je samotným průběhem onemocnění dále prohlubován kvůli zvýšené spotřebě vitaminu doprovázející intenzivnější metabolismus v průběhu zánětu. To je i důvodem, proč jsou požadavky na jeho suplementaci jako součást léčby infekčních onemocnění podstatně větší než dávky preventivní.

Nedostatek vitaminu C vede, pokud je organismus vystaven působení viru, k vysokému titru viru v plicích a snížení protivirově působících cytokinů, především interferonu alfa a beta (IFN alfa/beta) (Kim Y, et al., Immune Netw 2013;13:70–74). Navíc deficit vitaminu C vede ke zvýšené produkci prozánětlivých cytokinů, jako je tumor necrosis factor (TNF), a interleukin 1 v plicích. Pokud se deficit vitaminu C odstraní, k těmto škodlivým jevům nedochází. Ve studiích bylo prokázáno, že nedostatek vitaminu C vede ke vzniku zánětlivých změn v plicích při vystavení virové (například chřipkové) infekci (Li W et al., J Nutr 2006;136:2611–2616).

Snížená saturace organismu vitaminem C není vzácností

Výskyt snížené saturace organismu vitaminem C není zdaleka omezený na rozvojové oblasti, jeho deficit se překvapivě často vyskytuje i v rozvinutých zemích, i když jsou všeobecně známy a propagovány zásady zdravé výživy. Prevalence snížených hladin vitaminu C se v Evropě v různých studiích pohybuje mezi 17 a 33 % (Hagel AF et al., J Int Med Res 2018;46:168–174).

Kromě nedostatečného příjmu potravou mají na dostatečnou saturaci organismu vitaminem C vliv i prodělávaná onemocnění, především chronická, spojená s prozánětlivým stavem (například infekcí). Při těchto onemocněních dochází k rozvoji oxidativního stresu a zvýšené spotřebě vitaminu C.

Jaká je fyziologická potřeba vitaminu C?

Při nedostatečném příjmu vitaminu C potravou nebo jeho zvýšené potřebě v organismu je třeba zvážit jeho suplementaci ve formě farmakologických přípravků.

Pro dosažení fyziologické koncentrace vitaminu C v krevní plazmě postačuje pro zdravého jedince perorálně podaná denní dávka 100–200 mg. Tato dávka je optimální z hlediska vstřebávání vitaminu C ze střeva. Při denních dávkách 80–100 mg vitaminu C je jeho biologická dostupnost až 90 %, se stoupající dávkou však postupně klesá.

Předávkování vitaminem C prakticky není možné, protože nadbytečné množství dokáže tělo bez problémů vyloučit. Při perorálních dávkách nad 500 mg za den je další zvyšování jeho plazmatické koncentrace minimální. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že plazmatická koncentrace kyseliny askorbové neodpovídá celkovému množství vitaminu C v těle, protože jeho část se podílí na intracelulárních procesech v buňkách a tkáních, přičemž část z nich udržuje koncentraci vitaminu C mnohem vyšší než v krvi. Největší koncentrace vitaminu C (až 100násobek hodnot v plazmě) je přítomna v nadledvinách, hypofýze, tymu a sítnici; zvýšené koncentrace (10–50násobek) jsou také v mozku, slezině, játrech, lymfatických uzlinách, plicích, štítné žláze, pankreatu a dalších orgánech.

Užívat vyšší dávky vitaminu C, zejména v situacích, kdy je jeho potřeba zvýšená, má proto svůj význam z důvodu optimální saturace vitaminu C v organismu. Pacienti se nemusejí obávat předávkování, protože vzhledem k hydrofilní povaze vitaminu C a ledvinnému prahu pro jeho reabsorpci se nadbytečné množství kyseliny askorbové, které přesahuje potřeby organismu, rychle z těla vyloučí močí. Dávkovací doporučení pro suplementaci vitaminu C je proto vhodné individuálně zvažovat podle aktuálních potřeb pacienta a jeho zdravotního stavu.

Kdy a pro koho je vhodný vyšší příjem vitaminu C?

U zdravých dospělých osob se denní potřeba vitaminu C obvykle udává v rozmezí 70–100 mg a tento příjem má ochranný efekt až pro 90 % populace. Existují však situace a stavy, kdy potřeba vitaminu C v organismu tyto hodnoty výrazně převyšuje.

Například pacienti po těžkých úrazech, popáleninách a rozsáhlých operacích, při zdlouhavém hojení ran a při zlomeninách, dekubitech či trofických defektech potřebují zvýšené množství vitaminu C pro syntézu kolagenu. Pro rychlejší proces hojení je proto v těchto případech doporučena suplementace 500–1 000 mg vitaminu C denně (Chambial S et al., Indian J Clin Biochem 2013;28:314–328).

Zvýšená potřeba suplementace vitaminu C se týká všech pacientů hospitalizovaných se závažným onemocněním, protože kromě zmíněného pozitivního vlivu na syntézu kolagenu u nich vede vitamin C také ke sníženému vnímání bolesti a zlepšení celkové kondice.

Vyšší dávkování je rovněž doporučeno při akutní infekci či chronickém onemocnění (min. 500 mg/den), dále u gravidních či kojících žen (o 60 mg/den navíc), u seniorů nebo osob v rekonvalescenci.

Suplementaci minimálně 200 mg vitaminu C denně by také měly zvažovat osoby při vysoké fyzické či psychické zátěži a sportovci, ale také kuřáci, u nichž je zvýšená potřeba dána zejména sníženou absorpcí vitaminu C, zvýšeným obratem v organismu a zvýšeným oxidativním poškozením DNA vlivem kouření. U těžkých kuřáků (> 20 cigaret/den) se proto doporučuje příjem min. 150 mg vitaminu C denně.

K hypovitaminóze C může u osob s nízkým příjmem vitaminu C vést potenciálně také chronické užívání některých léků, například kyseliny acetylsalicylové, perorálních kontraceptiv či přípravků s obsahem kortikoidů. I v těchto případech by pacienti profitovali ze suplementace vitaminu C.

Nepodceňujte „obyčejný“ vitamin C!

Závěrem lze dodat, že každý lékař se u pacientů, u nichž se mu nedaří uspokojivě zlepšit zdravotní stav, snaží hledat možnosti, jak toho dosáhnout. Neměl by při tom podceňovat význam „obyčejného“ vitaminu C, jehož pozitivní vliv na lidský organismus byl potvrzen mnoha klinickými studiemi. Bylo by chybou spoléhat na to, že jeho příjem běžnou stravou je dostatečný, zejména v uvedených situacích, kdy jsou potřeby vitaminu C v organismu výrazně vystupňovány.

Pro suplementaci je na trhu množství přípravků obsahujících vitamin C, samostatně nebo v multivitaminových směsích. Při zvýšené potřebě může být výhodná forma šumivých tablet nebo vitamin C v podobě kapslí s postupným uvolňováním v průběhu 8–12 hodin.

Zdroj: https://www.kongres-online.cz/opl/vyznam-vitaminu-c-stoupa-a-to-nejen-v-dusledku-pandemie/