Aminokyseliny (AMK) jsou organické sloučeniny, které tvoří základní stavební složku proteinů, tedy bílkovin. V přírodě se vyskytuje přes 300 druhů aminokyselin, ale jenom některé jsou důležité pro lidský organismus.6 Ty pro člověka důležité můžeme rozdělit na dva základní druhy: esenciální a neesenciální.
• Esenciální aminokyseliny (9): takové, které si tělo nedokáže samo vytvořit (patří sem valin, leucin, isoleucin, lyzin, tryptofan, fenylalanin, methionin, threonin, histidin); musíme je dostatečně přijímat v potravě
• Neesenciální aminokyseliny (11): lidské tělo si je za určitých podmínek dokáže samo vytvořit (patří sem alanin, arginin, asparagin, kyselina asparagová, cystein, kyselina glutamová, glutamin, glycin, prolin, serin, tyrozín)
Hypokalorické roztoky (3-5%) aminokyselin lze podávat bezpečně a samostatně do periferní žíly.1 Při intravenózním podávání aminokyselin můžeme očekávat zejména lepší sportovní výkony, lepší růst a regeneraci svalů a tkání, lepší energetický metabolismus, ale i lepší duševní zdraví, zlepšení spánku, lepší rovnováhu hormonů, enzymů a neurotransmiterů v našem organizmu, nebo také i lepší stav pokožky, vlasů a nehtů.
Někteří lidé mohou trpět poruchou vstřebávání aminokyselin z běžné potravy. Prostřednictvím intravenózní aplikace jsou aminokyseliny podávány přímo do krevního řečiště, tím pádem se významně zvýší jejich biologická dostupnost. Podání infuze AMK trvá přibližně 45 až 90 minut.
• Pro ty, kdo chtějí zvýšit svůj sportovní výkon
• Pro lidi, kteří chtějí zlepšit svůj svalový růst nebo snížit úbytek svalů: AMK podporují obnovu syntézy bílkovin po fyzické námaze, mohou také minimalizovat úbytek svalové hmoty u starších lidí3,4,5
• Pokud chcete zlepšit celkovou fyzickou odolnost a vytrvalost: AMK s výhodou užívají sportovci závislí na rychlých/krátkých výkonech → AMK mají vliv i na metabolismus tuků a cukrů, mohou vylepšovat vytrvalost3,4,5
• Pokud chcete zlepšit stav vašeho mozku, psychiky: v centrální nervové soustavě se z AMK tvoří látky nezbytné pro zdraví a funkce mozku → neurotransmitery, neuromodulátory, některé AMK slouží i jako hormony2,3,4,5
• Pokud chcete udržet v zdraví svoje trávení, imunitní systém, sexuální funkce: některé AMK se významně podílí na správném fungování výše zmíněných dějů/pochodů v lidském organismu
• Pro zdravý spánek: AMK tryptofan, fenylalanin a další jsou důležité pro tvorbu neurotransmiterů → například tryptofan pro tvorbu serotoninu, který ovlivňuje jak naši náladu, tak spánkové cykly a další děje2
• Pro zářivou pleť: AMK lyzin a threonin se mimo jiné účastní tvorby kolagenu, co je z hlediska zdraví a krásy naši pleti velice důležité
Při vhodné indikaci a pod dohledem lékaře má nitrožilní podání 3-5% aminokyselin stejná rizika jako podání jiných infuzí. Případné lokální podráždění v místě aplikace lze zmírnit například přidáním malé dávky kortikoidu do infuze.1
Ambulantní nitrožilní podávání aminokyselin je zvláště prospěšné pro vrcholové sportovce. U nich může správná kombinace vitamínů a aminokyselin pomoci zvýšit sportovní výkon a navíc minimalizovat ztrátu svalové hmoty. Jednotlivé aminokyseliny specificky působí při tvorbě i při regeneraci svalové tkáně.
Sportovci ale zajisté nejsou jediní, pro koho mohou být infuze aminokyselin prospěšné. Pokud jste po úrazu, po chirurgickém výkonu (v procesu hojení – regenerace) nebo Vás trápí poruchy spánku, únava, poruchy nálady či jiné výše zmíněné stavy, poraďte se se svým lékařem o možnostech podání intravenózních aminokyselin, nebo navštivte webové stránky www.infuzepomaha.cz.
REFERENCE
1 Fong WL, Grimley GW. Peripheral intravenous infusion of amino acids. Am J Hosp Pharm. 1981 May;38(5):652-9. PMID: 6792909. [online]. Dostupné na: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/6792909/
2 Lieberman, H.R., Amino Acid and Protein Requirements: Cognitive Performance, Stress, and Brain Function. National Academies Press (US); 1999. [online]. Dostupné na: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK224629/
3 https://mobileivnurses.com/blog/amino-acid-iv-therapy/
4 https://orchidiamedicalgroup.com/uncategorized/amino-acids-iv-therapy/
5 https://resetiv.com/blogs/news/amino-acid-iv-therapy
6 https://www.wikiskripta.eu/w/Aminokyseliny
]]>
Snad každému z nás se již přihodilo, že to s alkoholem mírně přehnal. Ráno poté nepatří k těm nejpříjemnějším. Necítíme se dobře, jsme podrážděni, máme žaludek na vodě, bolí nás hlava. Víte ale, proč tomu tak je a co s tím dělat?
Pokud se do lidského organismu dostane větší množství alkoholu, při dosažení jisté koncentrace a po jistém čase nastane takzvaná kocovina. Jedná se o stav charakterizován příznaky, které se objevují právě jako důsledek nadměrného pití alkoholu.
Nejčastěji se jedná o následující příznaky:
• slabost a únava
• poruchy spánku
• citlivost na světlo a zvuky
• cefalea a myalgie (bolesti hlavy a svalů)
• nauzea či vomitus (nevolnost a zvracení)
• žízeň
• bolesti břicha
• třes
• vertigo (závratě)
• hypertenze
• tachykardie
• podrážděnost
• pocení
Hlavní příčinou je jak samotný alkohol, tak i jeho toxický metabolit acetaldehyd a některé další složky alkoholických nápojů (siřičitany ve víně, kongenery v koňaku, tequile a pod.). Kongenery jsou vedlejší složky alkoholických nápojů, vznikají při destilaci a dalších výrobních procesech. Patří sem methanol, aldehydy, isopentanol, taniny, aceton. Tyto látky alkoholu sice dodávají chuť a aroma, nicméně, mohou přispívat k jeho nepříznivým efektem. Největší obsah kongenerů mají tmavší druhy alkoholu - brandy, bourbon, whisky, koňak nebo tequila.2,3,5
Účinky alkoholu na lidský organizmus:
• alkohol způsobuje vazodilataci – rozšíření cév → to vede k bolestem hlavy
• alkohol blokuje v mozku účinek antidiuretického hormonu → to následně vede k vyšší produkci moči a to může vést k dehydrataci6
• působí nepříznivě na imunitní systém a vyvolává zánětlivou reakci
• přímo dráždí sliznici žaludku → nevolnost, zvracení, bolesti břicha apod.
• může způsobit pokles hladiny cukru v krvi → to způsobuje únavu, slabost, třes až poruchy vědomí3
Příznaky kocoviny pominou přibližně v době, kdy se hladina alkoholu vrátí na nulu, tělo se zbaví i toxických produktů metabolismu alkoholu, adekvátně se rehydratuje, uklidní se podrážděné sliznice a obnoví se normální činnost imunitního systému a centrálního i periferního nervového systému.3,4
Američané by řekli: „Potřebuješ banánový sáček!“ Jedná se o infuzi s obsahem vitamínů a minerálů. Její pojmenování vzniklo díky výrazně žluté barvě, kterou jí dodávají zejména vitamíny skupiny B. Dalším názvem této infuze je také “rallye balíček” – a to díky schopnosti pomoci lidem zotavit se z nadměrného požití alkoholu. Jak účinkuje? Infuze jednoduše řeší zejména dehydrataci a elektrolytovou nerovnováhu způsobenou nadměrným močením nebo také zvracením v důsledku pití alkoholu. Navíc obsahuje vitamíny, které jsou prospěšné pro naši nervovou soustavu apod.
Jedná se o fyziologický roztok a v něm obsaženy vitamíny a minerály – konkrétně vitamíny A, D, E, K, dále vitamíny skupiny B - thiamin (vitamín B1), folát (vitamín B9), niacinamid/nikotinamid (vitamín B3), riboflavin (vitamín B2), pyridoxin (vitamín B6), dexpanthenol (vitamín B5), biotin (vitamín B7), kyanokobalamin (vitamín B12), vitamín C a hořčík (magnesium).2,5 V zahraničí je běžný i modifikovaný “banana bag”, který navíc obsahuje i analgetikum (lék proti bolesti) a antiemetikum (lék tlumící nevolnost).1 Různé modifikace jsou, samozřejmě, možné kdekoliv.
Nadměrné požití alkoholu a jeho důsledky jsou pro lidský organizmus nepříznivé a přinejmenším nepříjemné. I zde je nutno říci, že nejlepší je prevence – abstinence nebo velice střídmé, rozumné pití alkoholu. Takzvaný banánový sáček (banana bag, ralley bag) samozřejmě není určen výhradně pro lidi s kocovinou. Po domluvě s Vaším lékařem je možné ho podat jako klasickou multivitaminovou infuzi s přídavkem hořčíku a eventuálně dalších látek v případě únavového syndromu, na posílení schopností koncentrace, ke zlepšení pracovního výkonu nebo po podání sportovního výkonu jakou součást procesu regenerace apod. V zahraničí je běžná i aplikace v domě klienta pod dohledem zdravotníka. V České republice je domácí podání infuzí spíše výjimkou. Elegantním řešením ale zůstává ambulantní podání.
REFERENCE
1 https://www.azivmedics.com/banana-bag-101
2 https://en.wikipedia.org/wiki/Banana_bag
3 https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/hangovers/symptoms-causes/syc-20373012
4 https://www.niaaa.nih.gov/publications/brochures-and-fact-sheets/hangovers
5 https://rockymountainivmedics.com/what-is-a-banana-bag/
6 https://www.stefajir.cz/kocovina
]]>
Dárcovství krve je šlechetná činnost. Životodárná – doslova. Dárci krve však musí v první řadě dbát na své vlastní zdraví. Opakované dárcovství krve totiž často vede k takzvané iatrogenní* deficienci (nedostatku) železa, co může následně vést až k anémii. Naštěstí ale existují vhodné strategie prevence tohoto stavu.
Jedná se primárně o náhradu železa – dárcům krve postačí jednorázová dávka 1000 mg železa podaného intravenózně nebo se podává železo perorálně (méně efektivní, ale postačující).2
Sekundárně se jedná o příjem vitamínu C, který hraje nezastupitelnou roli v metabolizmu železa – při jeho vstřebávání.
Železo, které přijímáme běžně z potravy, se vstřebává střevní sliznicí. K tomu dochází ze dvou druhů zásobního železa – hemového (40%) a nehemového (60%).
➢ hemové železo: živočišní produkty – maso, ryby; pochází z hemoglobinu a myoglobinu, lehce se vstřebává
➢ nehemové železo: zelenina, obiloviny, ale i mořské plody…; hlavní část potravy, na jeho vstřebávání značně působí další složky jídla
Vitamín C významně ulehčuje vstřebávání nehemového železa, kromě toho může i zvrátit účinek inhibitorů jeho vstřebávání (černý čaj, vápník, fosfát). Lze tedy tvrdit, že zejména u vegetariánů a veganů má vitamín C kritickou roli s ohledem na vstřebávání železa. Je to právě proto, že vstřebávání železa ze zeleniny přímo závisí na množství obsaženého vitamínu C.1,5
Vitamín C při kyselém pH v žaludku vytváří s železem sloučeninu zvanou chelát, který je rozpustný při zásaditém pH v místě jeho vstřebávání – ve dvanáctníku.6,7 Kromě toho vitamín C reguluje příjem železa a jeho metabolismus v buňkách, stimuluje syntézu ferritinu (zásobní bílkovina železa), inhibuje jeho degradaci, tím i snižuje odtok železa z buněk.1,5
Deficit železa je již dobře známým vedlejším účinkem dárcovství krve. Ale jak je to s hladinou vitamínů u dárců krve? Existuje studie s 217 dobrovolníky z řadů dárců krve. Sledovali se hladiny vitamínu B6, B12, folátu a biotinu. Bylo zjištěno, že deficit těchto vitamínů se vyskytoval jak u prvodárců, tak i u opakovaných dárců krve.4 Tomuto deficitu však lze efektivně předcházet adekvátním doplňováním vitamínů.
Darování krve dva a vícekrát za rok má významný vliv na parametry týkající se hladin železa.7 Železo je mimo jiné nezbytné pro tvorbu krvinek. Anémie způsobená jeho nedostatkem je jedna z celosvětově nejrozšířenějších poruch mikronutrice a může samozřejmě vést k odmítnutí dárce krve. Vitamín C je jediným faktorem, který může zlepšit vstřebávání železa. Vitamínové infuze jsou pro dárce krve skvělou volbou, jelikož představují zároveň i náhradu objemu tekutin - rehydrataci.
REFERENCE
1 Atanassova BD, Tzatchev KN. Ascorbic acid--important for iron metabolism. Folia Med (Plovdiv). 2008 Oct-Dec;50(4):11-6. PMID: 19209525. [online]. Dostupné na: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19209525/
2 Drexler C. et al., High-dose intravenous versus oral iron in blood donors with iron deficiency: The IronWoMan randomized, controlled clinical trial. PMID: 30981629 DOI: 10.1016/j.clnu.2019.03.025. [online]. Dostupné na: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30981629/
3 Ganasen, M. New Strategy for Prevention of Iron Deficiency Anemia: Understanding the role of vitamin C in enhancing iron absorption in human intestine. 2018. Communications Biology. DOI: 10.1038/s42003-018-0121-8. [online]. Dostupné na: http://www.spring8.or.jp/en/news_publications/press_release/2018/180820/
4 Kalus U. Et al. Influence of blood donation on levels of water-soluble vitamins. 17 December 2008. https://doi.org/10.1111/j.1365-3148.2008.00897.x . [online]. Dostupné na: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-3148.2008.00897.x
5 Lane DJ, Richardson DR. The active role of vitamin C in mammalian iron metabolism: much more than just enhanced iron absorption! Free Radic Biol Med. 2014 Oct;75:69-83. doi: 10.1016/j.freeradbiomed.2014.07.007. Epub 2014 Jul 15. PMID: 25048971. [online]. Dostupné na: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25048971/
6 Lynch SR, Cook JD. Interaction of vitamin C and iron. Ann N Y Acad Sci. 1980;355:32-44. doi: 10.1111/j.1749-6632.1980.tb21325.x. PMID: 6940487. [online]. Dostupné na: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/6940487/
7 Moghadam, A.M. et al. Relationship between blood donors' iron status and their age, body mass index and donation frequency. Sao Paulo Med. J. 131(06)2013. https://doi.org/10.1590/1516-3180.2013.1316554. [online]. Dostupné na: https://www.scielo.br/j/spmj/a/cRVp5WPrj3RX4xP4csbzrwz/?lang=en
]]>
Myersův koktejl se stává pořád oblíbenější nitrožilní vzpruhou pro mnoho lidí. Tuto intravenózní léčbu obsahující vitamíny, minerály a antioxidanty vymyslel a zavedl v 50. letech internista z Univerzitní nemocnice Johna Hopkinse, doktor John Myers. Svoji léčbu původně směřoval na zmírnění únavy a vyčerpání, léčbu fibromyalgie, svalových křečí a různých dalších stavů.
Intravenózní směs dnes známá jako Myersův koktejl byla původně vyvinuta v Baltimoru v roce 1954 lékařem interní medicíny – doktorem Johnem Myersem. Chtěl pomoct svým pacientům s jejich chronickými nemoci (únava, astma, fibromyalgie, bolesti hlavy a migrény, svalové křeče apod.). Došel k závěru, že z důvodu různých poruch trávení a vstřebávání je jen malá část běžně užívaných vitamínů a minerálů efektivně vstřebávána do krevního řečiště.
Doktor Myers byl inovativní a byl první, kdo zkombinoval již dříve běžně podávané léčivá do jedné infuze. Svůj "koktejl" nejprve vyzkoušel na zvířatech, pak sám na sobě.
Intravenózní léčba je v současnosti jednou z nejpoužívanějších druhů léčby v moderní medicíně. I po úmrtí doktora Myerse (pozn. v r. 1984) zůstala dodnes jeho infuze plná mikronutrientů oblíbenou a vyhledávanou pomocí.
Základní Myersův koktejl se skládá z osvědčené kombinace hořčíku (magnesia), vápníku (kalcia), vitamínu C a vitamínů skupiny B (B-komplex a vitamín B12), to vše rozpuštěno ve sterilní vodě/fyziologickém roztoku.
➢ Hořčík je velice důležitý z hlediska správné funkce nervové soustavy a kardiovaskulárního systému, je schopen zmírnit únavu, stres, bolesti hlavy a migrény, dokáže předcházet svalovým křečím
➢ Vápník je nutný pro obnovu a pevnost kostí, jeho rovnováha je důležitá i pro kardiovaskulární a cévní systém, je důležitý z hlediska prevence arytmií (nepravidelností srdečního tepu) apod.
➢ Vitamín C má silné antioxidační účinky, zlepšuje funkce imunitního systému, podílí se na tvorbě kolagenu a další
➢ Vitamíny skupiny B mají nezastupitelnou funkci při homeostáze (vnitřní rovnováze) organizmu, jsou důležité pro správnou funkci nervové soustavy, některé mají funkce v krvetvorbě apod.
Tato původní receptura je běžně obohacována o další látky, ku příkladu o silný antioxidant glutathion nebo třeba o významný mikroelement zinek. Glutathion může významně napomáhat imunitním funkcím, antioxidační ochraně a snižovat celkovou únavu. Zinek je v lidském těle součástí přibližně stovky enzymatických pochodů, je důležitý pro funkci imunitního systému, nervového funkce, reprodukční funkce a další.
Studie a zkušenosti naznačují, že tato infuzní směs může prospět celkovému zdraví, funkci imunitního systému a celkově energetickému metabolismu. Vzhledem ke složení Myersova koktejlu (vysoká dávka antioxidantů, mikronutrientů – tedy faktorů posilujících imunitu) může být jeho podání prospěšné pro lidi s poruchami imunitního systému. Dále je vhodný pro lidi trpící chronickým únavovým syndromem, pro sportovce, výkonné ředitele a jiné lidi chronicky vystavené působení stresu. Bylo také prokázáno, že magnesium snižuje výskyt astmatických záchvatů, zlepšuje celkový stav při fibromyalgii, může být prospěšný pro lidi s chronickou rýmou, pro pacienty s migrénou, hypertenzí apod.
Tyto efekty byly prokázány různými studiemi. “Bylo zjištěno, že modifikovaný "Myersův koktejl", který se skládá z hořčíku, vápníku, vitaminů skupiny B a vitaminu C, je účinný při akutních astmatických záchvatech, migrénách, únavě (včetně chronického únavového syndromu), fibromyalgii, akutních svalových křečích, infekcích horních cest dýchacích, chronické sinusitidě, sezónní alergické rýmě, kardiovaskulárních onemocněních a dalších poruchách.” (Gaby, A.R., 2002, s. 389).
Podává se nitrožilně (intravenózně) pod dohledem zdravotní sestry a lékaře. V závislosti na celkovém stavu pacienta a objemu infuze se podává minimálně 30 minut, někdy i 90 minut.
Běžné schéma podávání této infuzní léčby je jedna infuze týdně po dobu tří týdnů. V takzvaném intenzifikovaném režimu se podávají týdně dvě infuze. Pro zmírnění migrenózních stavů a ke zlepšení imunitních funkcí se doporučuje tuto kůru opakovat každé 3 až 4 měsíce. Samozřejmě zde platí, že vše je na doporučení lékaře.
Samozřejmě, tak jako u každé léčby, i zde musí být samotný pacient adekvátně informován o léčbě, jejich výhodách, nevýhodách, indikacích, kontraindikacích a případných nežádoucích účincích. Před zahájením jakékoliv (zejména intravenózní) léčby je nutno zvážit kompletní anamnézu a aktuální zdravotní stav pacienta.
REFERENCE
1 Gaby AR. Intravenous nutrient therapy: the "Myers' cocktail". Altern Med Rev. 2002 Oct;7(5):389-403. PMID: 12410623.
2 https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/12410623/
3 https://www.empowerpharmacy.com/what-is-myers-cocktail
4 ttps://www.ivbars.com/post/the-history-of-the-myers-cocktail
5 https://www.onusiv.com/blog/history-benefits-john-myers-cocktail
]]>
Od venepunkcí (pouštění žílou) ve středověku… až po současnou moderní ambulantní infuzní léčbu. Co všechno předcházelo dnešním možnostem a jaké byli největší milníky infuzní léčby? Tyto otázky se pokusíme zodpovědět v následujícím příspěvku.
Intravenózní léčba znamená podávání léčiv a léčivých směsí do krevního oběhu člověka prostřednictvím přímého vstupu do jeho krevního řečiště (do žíly). V dnešní době se tato metoda běžně používá k aplikaci léků, infuzí sloužících k rehydrataci, nebo k podávání živin (vitamínů, minerálů, stopových prvků a pod.).
První pokusy na zvířatech se datují přibližně do roku 1400. Tyto ale většinou úspěšné nebyli. Další pokus se údajně uskutečnil v roce 1492, kdy onemocněl papež Inocenc VIII. a byla mu údajně podána krev tří zdravých mladíků. Pokud k tomu opravdu došlo, papeže to, samozřejmě, neuzdravilo.4
Následně mezi lety 1656 – 1658 provedli Sir Christopher Wren a Robert Boyle pokusy s aplikací vína, piva, opia a dalších látek do žil psa, až pokud nejevil známky opilosti/omámenosti. Tentokrát pes přežil. Sir Christopher Wren sestavil i první použitelný infuzní přístroj. Byl vytvořen z prasečího měchýře a brka. Problémem však bylo, že peříčka (brka) byla příliš křehká a jemná, tudíž je nebylo možné adekvátně upevnit do cév.3,4,5,7
Na řadu přišlo stříbro, které se jevilo jako ideální díky své poddajnosti a pevnosti zároveň. Wrenův kolega Richard Lower tedy sestavil nové nástroje a v únoru 1665 provedl první transfuzi – mezi dvěma psy. To vedlo k dalším pokusem a následně k první xenotransfuzi, kterou provedl Francouz, lékař Jean-Baptiste Denis. Ten 15-ti letému duševně nemocnému klukovi podal transfuzi jehněčí krve.5,7 V listopadu roku 1667 Lower, tentokrát společně s Edmundem Kingem, také podali transfuzi ovčí krve duševně nemocnému muži. Samozřejmě, následující nežádoucí účinky xenotransfuzí a následná úmrtí posléze vedla v roce 1668 francouzský a britský parlament k jejich zákazu. Pokrok se zde zastavil na více než sto let.5,7
Následně až v roce 1796 doktor Philip Syng Physick navrhl transfuzi krve z člověka na člověka (alogenní transfuze).7 Britský porodník doktor James Blundell prováděl od roku 1818 transfuze lidské krve ženám, které v průběhu porodu nebo po něm silně krvácely. Byl to právě on, kdo také vyvinul několik převratných přístrojů a nástrojů na nitrožilní administraci (podávání) krve či tekutin a léků.7
Zlomovými ve vývoji intravenózní léčby byly roky 1831-1832. Objevila se epidemie cholery v Británii. Tehdy se mladý irský lékař W. B. O'Shaughnessy nejprve odvolával na tvrzení doktora Stevense, který během prcovního pobytu v Západní Indii zjistil, že pacienti se žlutou zimnicí měli často krev tmavší než normálně.7 Poté jim podával perorálně solné roztoky, aby se barva krve “změnila k normálu” – jednalo se samozřejmě o dehydrataci a rehydrataci.
O'Shaughnessy poté sám prostudoval tělesné tekutiny pacientů trpících cholerou a v roce 1831 prostřednictvím London Medical Gazette navrhl zdokonalení této “Stevensovy metody” a navrhl vyzkoušet podávat léky a tekutiny intravenózně.1,2,7 Dalším průkopníkem v průběhu této epidemie se stal v roce 1831 i lékař Thomas Latta. Článek o jeho intravenózní tekutinové léčbě vyšel v časopisu Lancet o rok později.1,7 O rozvoj a rozšíření nitrožilní léčby se zasloužili také další lékaři a lékařky – ku příkladu Guido Baccelli, Samuel Hirschfeld, Harold T. Hyman, Justine Johnstone Wangerová a další.7
V polovině 19. století se také začaly objevovat první jehly a injekční stříkačky. V roce 1845 byla vyvinuta dutá jehla, v roce 1853 první kovová stříkačka. Díky rozvoji chirurgie a se zavedením anestezie při chirurgických výkonech bylo pořád častěji používáno i nitrožilní podávání tekutin.7
Široce dostupnou se intravenózní léčba stala až po druhé světové válce v 50. letech 20. století – i díky vojenské medicíně. V průběhu války hrálo podávání objemových infuzí (množství tekutin) neocenitelnou roli v zajištění přežití vojáků.7 Zdravotním sestrám bylo proto poprvé povoleno infuze podávat (do druhé světové války je mohli podávat jen lékaři). To byla také doba, kdy se infuze podávaly prostřednictvím kovových jehel, které lékaři a sestry ručně brousili, poté sterilizovali a opakovaně používali.
Mezičasem – postupně od roku 1880 – dochází i ke vzniku základních infuzních roztoků, o které se postarali zejména britský fyziolog a farmakolog Sydney Ringer a americký pediatr a biochemik Alexis Hartmann.
V roce 1935 H. L. Marriott a A. Kekwick představili koncept „pomalé kapačky“ (kdy tekutina podávána infuzním setem kape pomalu určitou dobu).9
První plastovou kanylu na nitrožilní podávání léků, roztoků a transfuzí a set, který spojoval infuzní vak a jehlu, vyvinul v roce 1950 doktor David Massa z Mayo Clinic v Rochestru, (Minnesota, USA). Byla vyrobena z polyvinylchloridu (PVC).8
V 60. letech se začala rozvíjet parenterální výživa (nitrožilní náhrada živin, ne jenom solného roztoku). K běžně podávaným směsím od roku 1958 patří i Myersův koktejl. Totální (kompletní) parenterální výživa se objevila až po roku 1975 a dodnes hraje extrémně důležitou roli ve zdravotnictví.4
Infuzní léčba prošla obrovským rozvojem – jak odborným, tak materiálním a technickým. Zasloužili se o to jak inovativní jednotlivci, tak i epidemie a války. Bez tohoto rozvoje by jsme dnes nebyli schopni zachránit tolik životů, jako nyní jsme. Intravenózní léčba (podávání léčiv, infuzí či transfuzí nitrožilně) patří jak do akutní resuscitační péče, tak do chronické péče, paliativní péče (péče o umírající pacienty) a v neposlední řadě i do ambulantní péče.
Bez vývoje bychom neměli ani to pohodlí a bezpečí podávat infuze injektomaty – přístroji, které dle nastavení na určitou rychlost dávkují podávanou tekutinu postupně. Zdá se neuvěřitelné, že tohle všechno začalo pouštěním žílou či opíjením psa přes ptačí brko napíchnuté do jeho žíly.
REFERENCE
1 Kříž M., Raděj J., Nalos M. Historický přehled tekutinové terapie. Anest intenziv Med. 2020; 31(1–2): 23–29. [online]. Dostupné na: https://www.aimjournal.cz/pdfs/aim/2020/01/04.pdf
2 MacGillivray, N. Dr Thomas Latta: the father of intravenous infusion therapy. Journal of Infection Prevention. Vol. 10. Supplement 1. September 2009. Pages 3-6. [online]. Dostupné na: https://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1177/1757177409342141
3 Pair, C. Q. Intravenous therapy. Journal of the national medical association. Vol. XXII, No. 1. 1930. Pages 21-24. [online]. Dostupné na: https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2624838/pdf/jnma00780-0023.pdf
4 https://en.wikipedia.org/wiki/Intravenous_therapy
5 https://en.wikipedia.org/wiki/Richard_Lower_(physician)
6 https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_Latta
7 https://www.ivwatch.com/2020/11/10/the-history-of-iv-therapy/
8 https://www.mayoclinicproceedings.org/article/S0025-6196(11)60624-1/fulltext
9 https://rxtoolkit.com/the-past-present-and-future-of-iv-therapy/
]]>Lidé, kteří užívají potravinové doplňky s vitaminem D, méně často páchají sebevraždy a méně často trpí sebepoškozováním. Vědci tuto souvislost popsali u rozsáhlé skupiny bývalých amerických vojáků, tedy lidí, kteří trpí těmito problémy nadprůměrně často. Pravděpodobnost úmrtí vlastní rukou je u nich asi jedenapůlkrát vyšší než u ostatních dospělých.
Existence souvislosti mezi lepším psychickým stavem a vitaminem D je podle autorů studie v časopise PLoS ONE jasná, zatím ale nelze říci, že jde o souvislost příčinnou, tedy jestli opravdu užívání tohoto vitaminu může za lepší duševní stav veteránů. „Pokud se to potvrdí i v klinických studiích, pak by se vitamin D mohl používat, protože je snadno dostupný, cenově přijatelný a relativně dost bezpečný,“ píší autoři.
Výsledky jsou podle nich dostatečně robustní, data totiž pocházela od několika set tisíc osob, o jejichž údaje se stará americké ministerstvo pro záležitosti veteránů. V nich vědci snadno našli dost lidí, kteří užívali vitamin D, jež mohli srovnávat s těmi, kdo tento suplement nekonzumují. Rozdíl byl opravdu markantní. Ti, kdo vitamin užívali, měli o 44 procent méně pokusů o sebevraždu.
Vědci dále zjistili, že souvislost mezi doplňky vitaminu D a snížením rizika sebevraždy byla ještě výraznější u černošských veteránů. V této podskupině souvisela látka s přibližně šedesátiprocentním snížením rizika sebevražedných pokusů a sebepoškození.
Další důkazy
Samy o sobě jsou tyto náznaky dostatečně silné, ale navíc existují i další starší výzkumy, které argument o účinnosti vitaminu D podporují. Tak například podle přehledové studie z roku 2018 trpí nedostatkem vitaminu D téměř polovina americké populace, ale mezi hispánskou a černošskou menšinou je tento nedostatek výrazně vyšší.
Není to ani tak socioekonomickými faktory, jako spíše těmi biologickými. Vitamin D se totiž syntetizuje v kůži při kontaktu se slunečními paprsky, ale lidé s tmavší pigmentací pravděpodobně potřebují intenzivnější vystavení UV záření, aby si jejich tělo vytvořilo dostatek této látky.
Nedostatek vitaminu D je spojen se spoustou zdravotních problémů, včetně bolestí, slabosti kostí a svalů, zvýšeného rizika úmrtí na srdeční choroby, kognitivních poruch, dětského astmatu a některých druhů rakoviny. Předchozí výzkumy také naznačily souvislost mezi hladinou vitaminu D a depresí a dalšími psychickými problémy.
Autoři současně přiznávají, že jejich výzkum má i několik slabin. Do skupiny užívající vitamin D zařadili jen ty, kdo ho mají na předpis, ale lidé si tento doplněk stravy mohou pořizovat i bez lékařského předpisu.
Současně je možné, že ty, kdo suplement užívali na předpis, mohly spojovat i jiné faktory. Například to, že měli kvalitnější zdravotní nebo sociální pojištění než druhá skupina. Přesto vědci považují nalezenou souvislost za natolik silnou, že by chtěli ve výzkumu pokračovat.
]]>A obliba „nitrožilních roztoků“ stoupá i přesto, že se na ně nevztahuje zdravotní pojištění, jedna dávka zájemce vyjde na několik stokorun.
„Infuzním podáním rychle dosáhneme účinné hladiny léku v krvi. Většina analgetik navíc poškozuje zejména žaludek, což při infuzi odpadá. Také můžeme podat podstatně vyšší dávku, než by bylo možné ústy,“ jmenuje hlavní výhody Ladislav Fildán, který v Brně vede ordinaci biologické celostní medicíny.
Dlouhá léta užívané analgetické infuze při bolestech doplnila především aplikace vysokých dávek vitaminů. Před patnácti lety Fildán jako jeden z prvních začal aplikovat ve vysokých dávkách vitamin C a teď už rozhodně není osamocený.
„Z jednoho gramu klasického vitaminu C se dokáže střevní sliznicí vstřebat jen přibližně pětina, zbytek tělo vyloučí. Pokud jej podáme ve zvýšené dávce nitrožilně, zvýšíme zásadně i koncentraci v buňkách a to ihned pozitivně ovlivní fungování imunitního systému,“ vysvětluje stěžejní rozdíl oproti tabletám lékařka Lenka Dybová ze zařízení Doktor Brno.
Organismus se stane výrazně odolnější proti infekcím a zánětům. „Nové poznatky ukazují, že vitamin C má svoji úlohu nejen v prevenci mnohých onemocnění, ale má i významný léčebný potenciál, a to hlavně díky svojí schopnosti působit proti oxidačnímu stresu,“ popisuje lékařka.
Tento postup tedy doporučuje lidem přepracovaným, špatně se stravujícím, chronicky unaveným a těm, kteří vykonávají stresující zaměstnání.
Nitrožilní léčba vitaminem C je určená také pacientům s přítomností chronického zánětu, s revmatickým onemocněním, ale i ke stabilizaci krevního tlaku, hladiny cholesterolu či hormonů.
Zabírá i při akutní virové a bakteriální infekci dýchacích cest. „Z mnoha pracovišť z celého světa je hlášen velmi dobrý efekt při léčbě covidu-19. Někde je již zařazen do standardních postupů, neboť infekce pak probíhá mírněji a značně se zmenšil počet závažnějších případů,“ tvrdí Fildán.
Do portfolia si novinku zařadila například ordinace integrativní medicíny ViaRa Salve Brno. „Jde o vitaminový preparát Disepavit, jejž spolu s vitaminem C podáváme klientům, kteří jsou v rekonvalescenci po prodělání nemoci covid-19,“ říká lékař Petr Kadleček, který obecně infuze doporučuje vždy, když je třeba rychle podpořit kondici organismu. Tedy po operacích, úrazech, těžším průběhu infekčních onemocnění, při celkovém vyčerpání nebo třeba po chemoterapii.
Právě v onkologii se aplikace infuzí vitaminu C ve vysokých dávkách dnes již pokládá za téměř standardní postup. Posiluje protinádorový účinek klasické onkologické terapie a zároveň ochrání před jejími účinky zdravé buňky, zlepšuje se i rekonvalescence.
„Podle studií u některých typů nádorů došlo až k sedmdesátiprocentní redukci nádorových buněk. Novotvoření cév nádoru je zpomaleno a omezením nádorového cévního řečiště se zmenší možnost šíření nádorových buněk,“ vysvětluje Fildán.
Že infuzní terapie zažívá boom, dokládá i nedávná rekonstrukce chirurgické ambulance B. Braun v Josefské ulici v Brně. Kvůli zájmu navýšili kapacitu, nově tady pro tento léčebný postup vyhradili dva pokoje až pro osm pacientů naráz, denně tak infuzní terapii může využít až pět desítek zájemců.
Poskytují infuze vasodilatační, tedy rozšiřující cévy, vitaminové a analgetické. V poptávce dominuje především posledně jmenovaná, tedy proti bolesti.
„Typickým pacientem je padesátiletý muž nebo silnější dáma, které trápí bolesti zad. Dále pak mladí sportovci, třeba po úrazech páteře. A v neposlední řadě k nám přichází pacienti staršího věku, kteří například čekají na náhrady kyčelních a kolenních kloubů,“ charakterizuje nejčastější návštěvníky traumatolog a vedoucí lékař Petr Novák.
Infuzní terapii vysokodávkovým vitaminem C jako prevenci a zlepšení hojení pozákrokových stavů používají také v ambulanci estetické a laserové dermatologie Martiny Hamadové v Břeclavi. A mnohem častěji než dřív. „Ze začátku jsme byli za ‚bílé vrány‘, nyní se však zařízení, která infuze aplikují, vyrojilo opravdu dost. Zvlášť v covidové době,“ pozoruje lékařka.
Zatímco dříve zájemci infuze využívali především k regeneraci po estetických zákrocích, v posledních letech začali s pravidelnými aplikacemi před chřipkovou sezonou, ale také třeba na zmírnění jarní únavy.
„Fungovalo to, naráz byli plní energie, viditelně se jim projasnila pleť a vyhladily drobné vrásky. To je přesně to, co od nás klienti očekávají. S nástupem covidu přibylo i víc klientů, kteří řeší hlavně imunitu,“ podotýká Hamadová s tím, že přítomnost vitaminu C u pacienta sledují pomocí speciálních detekčních proužků.
]]>Infuzní terapie jsou stále více oblíbené především kvůli jejich nenáročné a rychlé aplikaci. Infuzní terapie vitamínu C skvěle nastartuje imunitní systém a celkově vás doslova probudí. Vitamín C totiž nedokáže tělo vytvořit samo, proto je jeho přítomnost závislá na tom, jestli ho dostatečně přijímáme zvenčí. Výživové doplňky dodají z účinných látek jenom zlomek, který běžně obsahují například citrusy. Infuzní aplikace podává vitamín C přímo do krve, kde se nejlépe vstřebá a dosáhnete tak maximálního efektu.
Skvělá nálada a veselý smích jsou tím nejlepším tipem, jak se cítit dobře. Úsměv nikdy nevyjde z módy, hodí se k jakémukoliv outfitu a sluší úplně všem! Vůbec nezáleží, jaký máte tvar obličeje nebo barvu očí. Je zadarmo! A to není všechno. Od úsměvu je již krůček ke smíchu a smích je velmi zdravý pro tělo i pro duši. Podtrženo sečteno, úsměv je ten nejlepší módní doplněk!
Zdroj: https://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl/710318/5-rychlych-tipu-jak-na-jare-muzete-probudit-krasu-ze-zimniho-spanku.html
]]>
Vitaminy jsou látky, které spolu s bílkovinami, tuky a sacharidy patří k základním složkám lidské potravy. Vitamin C neboli kyselinu askorbovou si lidský organismus nedokáže vytvořit a je odkázaný na jeho příjem zvenčí. Ať ovocem či zeleninou, tak třeba potravinovými doplňky či infuzemi.
„Céčko“ přispívá k udržení normální funkce imunitního systému a podílí se také na tvorbě kolagenu, který je důležitý pro funkci krevních cév, chrupavek, kůže, ale i zubů. Pozitivně se podepisuje na činnosti nervové soustavy, zvyšuje psychickou odolnost, chrání buňky před oxidačním stresem, snižuje míru únavy a vyčerpání.
„Má rovněž příznivý vliv na rekonvalescenci, snižuje hladinu cholesterolu a krevního tlaku,“ řekla před časem iDNES.cz lékařka Jitka Housová. Na základě takzvaných SPC (souhrn údajů o přípravku) se v terapeutických indikacích také uvádí, že vitamin C zmírňuje a zkracuje příznaky chřipky a nachlazení.
Vědecké výzkumy rovněž prokázaly, že „céčko” aplikované na pleť je velmi účinný antioxidant, který posiluje a také chrání epidermis pleti. Antioxidanty neutralizují volné radikály, které mohou v pleti poškozovat proteiny, lipidy a DNA, a tím ovlivňovat kožní buňky. Vitamin C je navíc nezbytnou látkou pro pevnost pleti, neboť podporuje syntézu kolagenových vláken, a tak pomáhá udržovat pleť zářivou a svěží.
Když je vitaminu nedostatek
Při zvýšené psychické či fyzické zátěži, stresu, při zánětlivých či nádorových onemocněních dochází ke značnému zvýšení spotřeby vitaminu C. Při nedostatku vitaminu C se v těle zvyšuje koncentrace škodlivého LDL-cholesterolu, což je rizikové pro srdce a cévy, rozvíjí se oxidační stres, jenž je spoluzodpovědný za vznik chronických zánětů, které jsou příčinou vzniku alergií, depresivních poruch, osteoporózy, opakujících se infekcí, nádorových onemocnění, ale i syndromu vyhoření a chronického únavového syndromu.
Nedostatek „céčka“ se také projevuje menší pevností cévní stěny, zvýšeným krvácením, vikláním a vypadáváním zubů, zvýšenou únavou, žaludečními potížemi i nedostatečnou ochranou před infekcemi. V extrémních případech se objevují kurděje.
Bez dostatečného přísunu vitaminu C zkrátka nebudete nikdy v perfektní kondici, organismus nezíská potřebný štít k ochraně před vnějšími vlivy.
Pomůže ovoce i infuze
Odborníci doporučují přijímat „céčko“ v ovoci a zelenině nebo v kombinaci přírodních zdrojů a umělých přípravků. Vitamin C je obsažen především v citrusovém ovoci, bobulovitých plodech, zelené zelenině, bramborách, květáku, papáji nebo jahodách.
]]>
V souvislosti s koronavirovou pandemií se v médiích i na sociálních sítích objevují různé návody, jak posílit obranyschopnost organismu. Kromě jiného se často doporučuje pravidelné užívání vitaminů, zejména vitaminu C. Jak moc je takový postup racionální? Jaké jsou fyziologické koncentrace vitaminu C v plazmě a v jednotlivých tkáních? A kteří pacienti patří do skupiny se zvýšenou potřebou vitaminu C a profitovali by z jeho suplementace?
Připomeňme, že vitamin C (kyselina askorbová, askorbát) je látka vitálně potřebná pro lidský organismus. Hraje zásadní roli v řadě oblastí. Funguje jako hlavní redoxní pufr a působí v organismu jako kofaktor pro enzymy zapojené do biosyntézy hormonů a regenerace dalších antioxidantů, reguluje dělení a růst buněk a podílí se na přenosu signálu. Hraje významnou roli například při syntéze kolagenu, karnitinu, dopaminu, steroidních hormonů v nadledvinách a některých neurotransmiterů. Spoluúčastní se přeměny cholesterolu na žlučové kyseliny či hydroxylace kortizolu. Vitamin C je také kofaktorem detoxikačních eliminačních reakcí v játrech v rámci systému CYP450 a podílí se i na metabolismu železa, mědi, kyseliny listové a některých aminokyselin. Rovněž chrání organismus před zátěží těžkými kovy.
Jednou z významných rolí vitaminu C je jeho antioxidační působení, kterým chrání tkáně před oxidačním stresem a vytváří podmínky pro fyziologickou funkci buněk a orgánů. Při oxidativním stresu působí askorbát jako účinný scavenger (zametač) reaktivních forem kyslíku, které se významně podílejí na patogenezi různých chorob, zejména aterosklerózy, a na ischemicko-perfuzním poškození tkání. Kyselina askorbová navíc způsobuje snížení adheze leukocytů a trombocytů na cévní endotel, inhibuje peroxidaci lipidů a regeneruje další antioxidanty, jako například vitamin E (tokoferol), čímž oddaluje rozvoj aterosklerózy a snižuje riziko rozvoje ICHS. Vzhledem k tomu, že oxidativní stres hraje významnou roli v rozvoji zánětlivých procesů, působí askorbát také protizánětlivě.
V souvislosti s antioxidačním účinkem vitaminu C stojí za připomenutí, že každá lidská buňka je denně napadena až 10 000 volnými radikály. Pokud není dostatečně chráněna a její reparační schopnost je nedostatečná, může dojít až k její nádorové přeměně. Kromě nádorových onemocnění a aterosklerózy se volné radikály podílejí i na rozvoji diabetu nebo revmatických a degenerativních onemocnění. Proto je pro lidský organismus životně důležitá vyváženost mezi tvorbou volných radikálů a jejich degradací. Není bez zajímavosti, že vyšší koncentrace vitaminu C byly naměřeny například v krevní plazmě dlouhověkých lidí.
Vitamin C pozitivně ovlivňuje také imunitní systém. Význam dostatečného zásobení organismu vitaminu C pro fungování imunity je dlouhodobě empiricky známý. Lidé s nedostatečným příjmem tohoto vitaminu jsou nejen náchylní k častým infekcím, ale i průběh infekčních onemocnění je u nich závažnější, navíc mají zvýšené riziko rozvoje různých chronických chorob.
Pro antibakteriální imunitu má základní význam bariérová funkce, především sliznic, která je závislá na vitaminu C. Dostatečná hladina vitaminu C dále podmiňuje adekvátní funkci všech druhů leukocytů (včetně jejich migrace, schopnosti fagocytózy patogenů i apoptózy vyčerpaných buněk). Hladina askorbátu v těchto buňkách je za normálních okolností až stonásobně vyšší než v plazmě. I funkce všech dalších složek antimikrobiální imunity závisí na dostatečné hladině vitaminu C.
Také protivirová imunita, která je v době současné pandemie často zmiňována, je plně závislá na dostatečné koncentraci vitaminu C. Důležitou roli zde hraje opět bariérová funkce. Základním prostředkem vrozené protivirové imunity je interferon (IFN I. typu), který po průniku virů vytváří většina buněk. Důležitou složkou nespecifické protivirové imunity jsou NK buňky. Významně se uplatňuje fagocytóza virů, které se účastní především makrofágy. Účinným protivirovým nástrojem získané imunity jsou protilátky produkované B-lymfocyty. Pokud jde o buněčnou specifickou imunitu, nejvýznamnější jsou cytotoxické (CD8+) T-lymfocyty. Pro všechny uvedené složky protivirové imunity je třeba dostatečný přísun vitaminu C (Carr AC, Maggini S. Nutrients 2017;9:1211).
V souvislosti s významným vlivem vitaminu C na imunitní systém vede jeho deficit ke zvýšené náchylnosti k infekčním onemocněním, která dále zvýšenou spotřebou tento deficit prohlubují. Suplementace vitaminu C vede u pacientů s respiračními infekcemi k odstranění tohoto deficitu a zlepšení klinického obrazu (Hunt C et al., Int J Vitam Nutr Res 1994;64:212–219). Deficit vitaminu C, který často předchází vzniku infekčních nemocí, je samotným průběhem onemocnění dále prohlubován kvůli zvýšené spotřebě vitaminu doprovázející intenzivnější metabolismus v průběhu zánětu. To je i důvodem, proč jsou požadavky na jeho suplementaci jako součást léčby infekčních onemocnění podstatně větší než dávky preventivní.
Nedostatek vitaminu C vede, pokud je organismus vystaven působení viru, k vysokému titru viru v plicích a snížení protivirově působících cytokinů, především interferonu alfa a beta (IFN alfa/beta) (Kim Y, et al., Immune Netw 2013;13:70–74). Navíc deficit vitaminu C vede ke zvýšené produkci prozánětlivých cytokinů, jako je tumor necrosis factor (TNF), a interleukin 1 v plicích. Pokud se deficit vitaminu C odstraní, k těmto škodlivým jevům nedochází. Ve studiích bylo prokázáno, že nedostatek vitaminu C vede ke vzniku zánětlivých změn v plicích při vystavení virové (například chřipkové) infekci (Li W et al., J Nutr 2006;136:2611–2616).
Výskyt snížené saturace organismu vitaminem C není zdaleka omezený na rozvojové oblasti, jeho deficit se překvapivě často vyskytuje i v rozvinutých zemích, i když jsou všeobecně známy a propagovány zásady zdravé výživy. Prevalence snížených hladin vitaminu C se v Evropě v různých studiích pohybuje mezi 17 a 33 % (Hagel AF et al., J Int Med Res 2018;46:168–174).
Kromě nedostatečného příjmu potravou mají na dostatečnou saturaci organismu vitaminem C vliv i prodělávaná onemocnění, především chronická, spojená s prozánětlivým stavem (například infekcí). Při těchto onemocněních dochází k rozvoji oxidativního stresu a zvýšené spotřebě vitaminu C.
Při nedostatečném příjmu vitaminu C potravou nebo jeho zvýšené potřebě v organismu je třeba zvážit jeho suplementaci ve formě farmakologických přípravků.
Pro dosažení fyziologické koncentrace vitaminu C v krevní plazmě postačuje pro zdravého jedince perorálně podaná denní dávka 100–200 mg. Tato dávka je optimální z hlediska vstřebávání vitaminu C ze střeva. Při denních dávkách 80–100 mg vitaminu C je jeho biologická dostupnost až 90 %, se stoupající dávkou však postupně klesá.
Předávkování vitaminem C prakticky není možné, protože nadbytečné množství dokáže tělo bez problémů vyloučit. Při perorálních dávkách nad 500 mg za den je další zvyšování jeho plazmatické koncentrace minimální. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že plazmatická koncentrace kyseliny askorbové neodpovídá celkovému množství vitaminu C v těle, protože jeho část se podílí na intracelulárních procesech v buňkách a tkáních, přičemž část z nich udržuje koncentraci vitaminu C mnohem vyšší než v krvi. Největší koncentrace vitaminu C (až 100násobek hodnot v plazmě) je přítomna v nadledvinách, hypofýze, tymu a sítnici; zvýšené koncentrace (10–50násobek) jsou také v mozku, slezině, játrech, lymfatických uzlinách, plicích, štítné žláze, pankreatu a dalších orgánech.
Užívat vyšší dávky vitaminu C, zejména v situacích, kdy je jeho potřeba zvýšená, má proto svůj význam z důvodu optimální saturace vitaminu C v organismu. Pacienti se nemusejí obávat předávkování, protože vzhledem k hydrofilní povaze vitaminu C a ledvinnému prahu pro jeho reabsorpci se nadbytečné množství kyseliny askorbové, které přesahuje potřeby organismu, rychle z těla vyloučí močí. Dávkovací doporučení pro suplementaci vitaminu C je proto vhodné individuálně zvažovat podle aktuálních potřeb pacienta a jeho zdravotního stavu.
U zdravých dospělých osob se denní potřeba vitaminu C obvykle udává v rozmezí 70–100 mg a tento příjem má ochranný efekt až pro 90 % populace. Existují však situace a stavy, kdy potřeba vitaminu C v organismu tyto hodnoty výrazně převyšuje.
Například pacienti po těžkých úrazech, popáleninách a rozsáhlých operacích, při zdlouhavém hojení ran a při zlomeninách, dekubitech či trofických defektech potřebují zvýšené množství vitaminu C pro syntézu kolagenu. Pro rychlejší proces hojení je proto v těchto případech doporučena suplementace 500–1 000 mg vitaminu C denně (Chambial S et al., Indian J Clin Biochem 2013;28:314–328).
Zvýšená potřeba suplementace vitaminu C se týká všech pacientů hospitalizovaných se závažným onemocněním, protože kromě zmíněného pozitivního vlivu na syntézu kolagenu u nich vede vitamin C také ke sníženému vnímání bolesti a zlepšení celkové kondice.
Vyšší dávkování je rovněž doporučeno při akutní infekci či chronickém onemocnění (min. 500 mg/den), dále u gravidních či kojících žen (o 60 mg/den navíc), u seniorů nebo osob v rekonvalescenci.
Suplementaci minimálně 200 mg vitaminu C denně by také měly zvažovat osoby při vysoké fyzické či psychické zátěži a sportovci, ale také kuřáci, u nichž je zvýšená potřeba dána zejména sníženou absorpcí vitaminu C, zvýšeným obratem v organismu a zvýšeným oxidativním poškozením DNA vlivem kouření. U těžkých kuřáků (> 20 cigaret/den) se proto doporučuje příjem min. 150 mg vitaminu C denně.
K hypovitaminóze C může u osob s nízkým příjmem vitaminu C vést potenciálně také chronické užívání některých léků, například kyseliny acetylsalicylové, perorálních kontraceptiv či přípravků s obsahem kortikoidů. I v těchto případech by pacienti profitovali ze suplementace vitaminu C.
Závěrem lze dodat, že každý lékař se u pacientů, u nichž se mu nedaří uspokojivě zlepšit zdravotní stav, snaží hledat možnosti, jak toho dosáhnout. Neměl by při tom podceňovat význam „obyčejného“ vitaminu C, jehož pozitivní vliv na lidský organismus byl potvrzen mnoha klinickými studiemi. Bylo by chybou spoléhat na to, že jeho příjem běžnou stravou je dostatečný, zejména v uvedených situacích, kdy jsou potřeby vitaminu C v organismu výrazně vystupňovány.
Pro suplementaci je na trhu množství přípravků obsahujících vitamin C, samostatně nebo v multivitaminových směsích. Při zvýšené potřebě může být výhodná forma šumivých tablet nebo vitamin C v podobě kapslí s postupným uvolňováním v průběhu 8–12 hodin.
Zdroj: https://www.kongres-online.cz/opl/vyznam-vitaminu-c-stoupa-a-to-nejen-v-dusledku-pandemie/
]]>